5.2 Návrh technologie a způsobu provedení opravy
Úkolem je vyložit vnitřek nádrže korozivzdorným plechem o tloušťce 3 mm. Spojení
s původním materiálem bude provedeno svařováním, kde se nabízejí dvě možnosti.
První možností je přivařit nový korozivzdorný matriál přímo na původní
plátovaný plech (obr. 5-2).
Výhodou tohoto způsobu je menší pracnost a úspora drahého korozivzdorného
materiálu. Velkou nevýhodou je přímý styk s původním, korozí napadeným
materiálem a nutnost dokonalého vyčištění. Další nevýhodou je, že se v místě
některého ze svarů může vyskytnout větší poškození původního materiálu a
před svařováním bude nutné provést lokální opravu navařením.
Druhou možností je přivařit nejprve na původní materiál nosné lišty z
korozivzdorné oceli a pak už nový korozivzdorný plech přivařit na nepoškozený
povrch lišt (obr. 5-3).
Výhodou tohoto způsobu je, že přivařujeme korozivzdorné plechy na nový,
nepoškozený a stejný materiál. Další výhodou je, že máme-li v místě některého
svaru větší poškození původního materiálu, můžeme se vhodným rozmístěním
lišt tomuto místu vyhnout. Nevýhodou je větší pracnost a spotřeba korozivzdorného
materiálu. Nebezpečí koroze pod napětím v blízkosti svarů vlivem namáhání
hydrostatickým tlakem se předejde pomocí podpěrných lišt.
Vzhledem k tomu, že hlavním kritériem pro opravu nádrže je životnost nové
korozivzdorné výstelky, rozhodl jsem se použít druhý způsob svařování, tj.
pomocí lišt přivařených na původní materiál. Pro vlastní technologii svařování
přichází v úvahu technologie ručního obloukového svařování obalenou elektrodou
(SMAW) a technologie poloautomatického svařování v ochranné atmosféře argonu
tavící se elektrodou - MIG (GMAW).
Vzhledem k vyšší produktivitě práce, menším deformacím a možnostem mechanizace
jsem se rozhodl použít technologii poloautomatického svařování v ochranné
atmosféře argonu tavící se elektrodou.