4.4 Svařování v ochranné atmosféře argonu tavící se elektrodou (MIG)
Je to velmi výkonný způsob svařování, vhodný pro vysokolegované oceli. Slučuje v
sobě prvky svařování v ochranné atmosféře a svařování pod tavidlem, kde je
mechanické podávání drátu do oblouku. Do hořáku se zavádí plynule drát
(elektroda), argon, svařovací proud a je-li to nutné i chladící voda. Svařovat lze
plně automaticky nebo poloautomaticky (hořák je veden ručně).
V porovnání produktivity práce poloautomatického svařování v argonu s ručním
obloukovým svařováním obalenou elektrodou je metoda MIG výhodnější pro menší
spotřebu drátu, čištění od strusky většinou odpadá, u malých tlouštěk
svařovaného materiálu se nemusí provádět úprava svarových ploch, nevýhodou je
vyšší cena argonu.
Vyhořívání prvků u tohoto svařování je stejné jako u svařování v ochranné
atmosféře netavící se elektrodou (WIG).
Oblouk se napájí stejnosměrným proudem a hořák se připojuje na kladný pól zdroje.
Zdroj proudu musí mít plochou charakteristiku, aby byla zajištěna regulace rychlosti
podávání drátu.
Při metodě MIG je velmi důležité, jakým způsobem se tvoří na konci elektrody kapky kovu a jak přecházejí přes oblouk do tavné lázně. Způsob přenosu kovu se zpravidla dělí do dvou hlavních skupin, a to zkratový a bezzkratový, přičemž bezzkratový lze dále dělit na kapkový, sprchový a pulzní.
Zkratový přenos - tvořící se kapka na konci drátu se dotkne základního materiálu. Tím oblouk na okamžik uhasne, neboť vznikne zkrat. Po dobu zkratu se drát intenzivně zahřívá a zmenšuje průřez, vzniká vodivý můstek, až dojde k explozivnímu rozpadu můstku, což má za následek rozstřik kovu. Tak se oblouk sám zapálí a proces se opakuje frekvencí zkratů 100 až 200x za sekundu viz obr. 4-4. Periodické opakování zkratů, kdy tepelný příkon značně klesá, ve svém důsledku vytváří malou lázeň a nízký přístup tepla do svařence. Tento proces je proto vhodný pro svařování tenkých materiálů, pro kořenové svary a pro polohové svařování.
Kapkový přenos - je-li proud zvýšen nad hodnotu požadovanou pro zkratový přenos, pak je rychlost odtavování drátu shodná s podávací rychlostí a nedochází ke zkratům, přenos kovu probíhá ve formě volně letících kapek. Při relativně nižších proudových hodnotách narůstají kapky do velkého průměru, po odtržení jsou přenášeny vlivem vlastní hmotnosti - viz obr. 4-5. Tento přenos se objevuje při svařování v ochranné atmosféře CO2. Používá se při svařování nízkouhlíkatých a nízkolegovaných ocelí.
Sprchový přenos - s rostoucím proudem narůstá frekvence oddělování kapek a jejich průměr klesá pod průměr svařovacího drátu. Mechanismus přenosu zde není gravitační, ale je způsoben vyšší intenzitou elektromagnetických sil. Tento přenos má relativně velký přestup tepla do svařence a velkou svařovací lázeň. Používá se pro svařování legovaných ocelí.
Pulzní přenos - slučuje výhody zkratového a sprchového procesu. V pulzním režimu se oblouk udržuje nízkým základním proudem, zatímco oddělování kapek je zabezpečeno nárůstem proudu na hodnotu sprchového přenosu - jedná se o krátký proudový impulz. Tato metoda má výhodu ve stabilitě procesu s nízkým středním proudem (svařování hliníku a nerez ocelí), možnost polohového svařování, malý rozstřik svarového kovu ve srovnání se zkratovým přenosem. Ve svařování se používá tam, kde chceme snížit tepelný příkon do svaru, převážně u tenkých plechů.